Jean Claude van Damme jako akční star 90. let minulého století pomalu vyhasíná. Od sebereflexního JCVD se ve svých filmech pokouší spíš o opravdové herecké řemeslo. Scott Adkins si v současnosti poctivě vybojoval titul Nejlepšího bijce akčních filmů (pravda, příliš konkurentů nemá) a tak je na jeho filmové počiny radost pohledět. Ernie Barbarash byl, je a pravděpodobně zůstane režisérem, jehož dítka se do jednoho vejdou do stejného pytle s označením Poloprůser. Jak dopadla vzájemná konfrontace všech tří??
Poloprůserově. Jak jinak. A vezmu to rychle. Jednobarevný filtr mi vizuál příliš nekazil. Co mi však vadí ukrutně, je strašná lacinost. Znovu a znovu to u posledních snímků bývalých akčních hvězd vídávám a definuju to jako nedůstojný element jejich kariéry. Proč to proboha vypadá tak ostudně?? Oprýskané baráky, hangáry, auta, atd. Poslední Seagalovky, Van Dammovky, Lundgenovky a Austinovky to postihlo snad kompletně. Rozpočet filmu 4 milióny dolarů. Katastrofa. Když na to nemám, tak to nenatáčím. Dobře, Van Dammův byt v bytě tu vypadá vcelku ucházejícně, ale stejně mi to nesmaže ten celkový dojem. Za tohle určitě procenta nahoru nepolezou.
Akce. Tak tady bych se nebál označit celý odstavec rovnou průserem. Málo akce, obyčejná akce, nudná akce. Nerozumím režisérovi. Když získám do filmu explozivní dynamit o síle jednoho Adkinse, tak mu sypu pod ruku jednoho komparzistu za druhým a hlavně mu řeknu, aby se na nich důmyslně vyřádil, zkrátka aby je likvidoval tak lahodícně, jak si jen oko diváka namlsaného undisputedovskými ekvilibristickými kousky, mohlo přát. Jenomže Ernie Barbarash není Isaac Florentine a Stanimir Stamatov není Larnell Stovall. Výsledkem budiž pár vteřin trvající fighty, obyčejné, všední. A co se týče Žán Klóda, tam jsme s kopy, roznožkami a otočkami skončili někdy před dvanácti lety, od té doby se zaměřujeme na bouchačky, nože a pokusy o skutečné herectví. Eh. Druhý vzájemný souboj (první v The Shepherd) skončil... fiaskem... žádné pořádné rány, žádné výskoky, finty, nic. Smutné.
Pár dobrých scén v rámci jednoduchého příběhu by se dalo najít, hodně jich působí jaksi neutrálně (nevím, jestli jsou myšleny vážně a třeba motivačně nebo se jim mám spíš smát), několikrát se jeví film i drsně, hlavní záporák jedná tvrdě, avšak opravdovým soupeřem v boji zdaleka není. Chyběl mi tu někdo takový jako byl třeba Bolo Young nebo Peter Malota ve Dvojitém zásahu, nějací osobní bodyguardi, co se umějí rvát. Hergot, vždyť tu měl Barbarash Van Damma a Adkinse, tak proč jim nesehnal odpovídající soupeře?? Nechápu.
U mě nedobrý. U mě naprostý průměr. Je to lepší než poslední Seagalovky nebo Lundgrenovky, ale pořád daleko za dnešními možnostmi slušného akčního filmu. Jasně, nečekám nic ve stylu Smrtonosné pasti, ale chtěl bych vidět něco ve stylu Přepadení v Pacifiku nebo již zmíněného Dvojitého zásahu. Kde je těmhle skvostům konec, přátelé...
Žádné komentáře:
Okomentovat