Kardiovaskulární trhavina jménem crossfit!

Máte pocit, že jste v kondici?? Že Vám při Cooperově testu nestačí tabulky?? Že zvládnete v kuse 15 shybů na hrazdě širokým úchopem?? A už jste někdy zkusili spojit sílu a vytrvalost do jednoho velkého kolotoče?? Pokud ne, tak Vám teď představuji crossfitový trénink.

Nedávno mě kamarád vzal na jeden takový okruh, kterému se v crossfitu říká "zahřátí". Dobrý, pomyslel jsem si, tak se asi rozběháme trochu, uděláme pár kliků a dřepů. Kondičku nemám úplně nejhorší, za 12 minut uběhnu asi 2,6 km, na hrazdě těch 15, 16 shybů najednou nasekám, tak jsem si ani tak nepřipouštěl, že by z toho mohlo vylézt něco, co by mě mohlo nějak výrazněji utlumit. Cédéčko Green Dayů se točilo ostošest v přehrávači a my začali. "Vem si rukavice a jedeš minutu box do pytle, pak se hned položíš na zem, hodíš si nohy kolem stojanu od pytle (máme ve fitku ten pytel na fitbox, má kruhovou širokou základnu, dají se na něj dobře položit nohy) a jdeš 20 sed lehů a nahoře vždycky oběma rukama bouchneš do pytle. Jakmile skončíš, sundaváš si rukavice a nasekáš 20 angličáků a hned pak si vezmeš švihadlo a dáš minutu přeskoků. Pak je teprve pauza a to přesně 1 minuta. Celé se to opakuje třikrát. Ok??" ... "Ok," říkám, navlékám si boxovací rukavice a začíná mi bejt jasný, že i když se cviky necvičí s žádnou dodatkovou zátěží, bude to asi docela hustý.

Stopky se pouští, začínám řezat do pytle, kterej lítá sem a tam. Každý úder jde s výdechem, jak mě to učil Jean Roqua (Never Back Down), takže se ani moc nezadýchávám, minuta končí, naposledy vypálím pecku a už mažu na zem, nohy položit kolem pytle a 20 sed lehů. Pohoda, břicho skoro necítím, rychle vstávám a jde se na angličáky. Prvních 5 nebo 7 jde docela dobře, u desátého začínám trochu cítit ramena a dochází mi dech. Patnáctý a kromě ramen vnímám i stehna,v nichž se postupně hromadí kyselina mléčná. Dodělám dvacítku, sotva si stoupám a mám vzít do ruky švihadlo. Prvních pár desítek přeskoků dobrý, od šedesátýho tuhnou ramena, nohy a dýchání se mění v nekontrolované výrážení vzduchu z plic. "To je ta minuta tak dlouhá??" kleju v duchu, když v tom kámoš zařve: "Minuta, stop!". Házím švihadlo na zem a letím pro kelímek s vodou. "Máš 20 vteřin," uslyším, když se vracím od vodovodu a tak se mi klepou ruce, že se vody vylývá z kelímku střídavě na jednu a druhou stranu. Navleču si boxerky a začínám druhé kolečko. Intenzita úderů poklesla tak o 50%, ramena pálí jako čert, tepovka musí být někde na 180 za minutu, síla je ta tam. "Minuta, pojď na zem", hlásí kámoš a já se začínám proklínat, do čeho že sem se to nechal ukecat...

Celé druhé kolečko mi trvalo asi o minutu a půl déle než to první, angličáky jsem si musel rozdělit asi do tří série a švihadlo jsem přeskakoval už jen tak automaticky, bezmyšlenkovitě. Následná minutová pauza se zdála býti vteřinou, třetí kolečko jsem chtěl snad třicetkrát ukončit, ale kámoš mi to nedovolil, prostě jsem to musel odjet. Po posledním překsoku jsem se zřítil na zem, kde jsem následující čtyři minuty bez hnutí ležel. Celkem mi crossfitové "zahřátí" trvalo 18 minut 33 vteřin a pozor: teď mělo přijít teprve opravdové posilování: 4 stanoviště, tři kolečka, počet opakování 15, 10, 5 s minutovou pauzou. Do tohoto jsem tehdy nešel, neměl jsem na to prostě.

Dnes, po asi měsíčním tréninku (3krát týdně), zvládnu úvodní "zahřátí" za 15 minut 58 vteřin, mám toho pořád plný kecky, ale už to ustojím, nemusím se potom plazit půl hodiny po zemi. Už jezdím i posilovací část, většinou mrtvé tahy, pozdvihy s kettlebelly, přednosy nohou, kliky na bradlech, výpady s činkami a spoustu dalších. Různě to střídám, aby si tělo nemohlo zvyknout na nějakou sestavu. Je to masakr, ale zlepšení jsou rychle patrná. Takže jestli chcete vědět, jak jste opravdu na tom, vyzkoušejte si crossfit. Doporučuji před začátkem tohoto typu tréninku návštěvu u praktického lékaře a nechat si udělat základní lékařské vyšetření (tep, tlak, dýchání, třeba i zátěžový test, VO2max, apod.)

Jo a ještě jedno vyrování: minimálně hodinu a půl před tímto cvičením nic nejezte, jinak se víc než v tělocvičně budete zdržovat na toaletě...

Chilský bomberman Marko Zaror

To víte, že Chile už má taky svoji atomovou bombu?? A že se taky vznese do vzduchu a v místě dopadu maže lidi z povrchu zemského?? Oproti jiným jaderným zbraním má ale jednu výhodu, neuniká z ní radiace. Onou destrukční jednotkou je totiž člověk - konkrétně Marko Zaror.

Nebudu teď zdlouhavě popisovat, kdy, kde se Marko narodil, kolik vážil a jak dlouho trval porod, to si stejně nikdo nepamatuje a není to podstatné. Důležité je to, že se jedná o jednu z novodobých akčních ikon, která vykopla z ringu samotného Scotta Adkinse. Ano, Undisputed 3 byl první film, kde jsem chilského Supermana viděl v akci. Kdo nezná třetí Undisputed, ptá se teď možná, proč že Supermana... kdo snímek shlédl, asi si teď pomyslí, že i když Superman umí derotovat zeměkouli, od Zarora by dostal rychtu do pěti vteřin...

Ten chlápek je ukrutně rychlej! Mook yan jong (pomůcka pro trénink bojových umění wing-tsun) od něj nakoupí klidně 12 ran do tří vteřin, to je fakt brutální kadence úderů. Vzhledem k tomu, že Markova postava není úplně malá (184 cm), musí jeho paže překonávat k soupeři poměrně značnou vzdálenost, i tak ale je ta rychlost úděsná. Další charakteristický prvek Zarorova projevu má na svědomí jeho neuvěřitelně výkonné statokinetické ústředí, které mu umožňuje vystřelovat kopy, kterým předchází nejrůznější ekvilibristické kousky. Mortal con patada, mortal sutado rotado a desítky dalších salt s otočkami, vruty a rotacemi, kdy se jeho tělo vyšroubuje metr a půl nad zem, dvakrát se otočí kolem vertikální a jednou kolem horizontální osy těla a před dopadem natáhne svoji dlouhou nohu a patní kostí rozdrtí čelist protivníkovi. Na toto je radost pohledět.

Marko prošel jistě tréninkem mnoha bojových umění, z těch známějších jsou v jeho pohybech čitelná: taekwondo, karate, jiujitsu, capoeira, wing tsun, kobudo. Aplikovaná do praxe činí z Marka totální demoliční četu v jedné osobě. A začínají si jej všímat i filmaři, i když cesta za významnou akční rolí (Raul Quinones v Undisputed 3) vedla přes body double The Rocka v The Rundown nebo filmařsky nezvládnuté snímky jako je Mirageman nebo Kiltro. Ačkoliv i tam prokazoval velkou dávku bojového talentu, koukat na zmíněné výtvory podruhé by se dalo definovat jako pokus o sebevraždu. Markovi zcela sednula až ona zmíněná postava kolumbijského rváče v Neporazitelném. Pokud by se měl objevit i v plánovaném čtvrtém díle, vyrábím si ihned kalendář a začínám škrtat dny do premiéry, tak jak jsem to kdysi dělal od prvního prosince do Štědrého dne.

A co Vy?? Jaký máte názor na Marka Zarora??

Pár slov o filmu Never Back Down 2

První Never Back Down mě před několika lety příjemně překvapil. Už od dob Rockyho mi v akčních filmech mocně učarovaly nejrůznější tréninkové metody a právě NBD mi jich nabídnul mnoho. V podstatě se jednalo o takový crossfitový mix boxování, vzpírání, bodybuildingu, jiujitsu a atletiky. A tak zatímco Rocky honil po dvoře slepice a tlačil nad hlavu vozík s lidskou zátěží, Sean Faris šplhal po laně, nadhazoval kettlebelly a vrhal do dálky cihly. Druhou věcí jsou pak samozřejmě zápasy a choreografie coby taková jejich vnitřní architektura. Jedničku si vzali na starost Damon Caro a Jonathan Eusebio a vytvořili spoustu zajímavých technik a přehlídek bojových umění. Celkově jsem byl s filmem spokojen a ocenil ho 70%

A v roce 2011 přichází pokračování s názvem Never Back Down 2 s podtitulem The Beatdown. Beatdown už známe z prvního dílu coby takový závěrečný turnaj několika fighterů, ve kterém placky vyhrávají jenom ti nejvšestranější bojovníci. A na tuto show se zde chystají hned čtyři hlavní postavy. Zack (Alex Meraz), trochu vejtaha, trochu playboy, metající horizontální vruty a střílící na své soky capoeiristické mea lua de compasso. Tim (Todd Duffee, 191 cm, 114 kg, nejrychlejší knockout ve federaci UFC za 0,7 vteřiny - ve filmu je to šikovně zmíněno), obrovitý kolos, co by rád pomohl své rodině. Justin (Scottie Epstein, 10th Planet Jiujitsu Assossiation, profesionální fighter MMA), který má konflikty s pouličními rváči a nakonec Mike (Dean Geyer, černý pás v karate), toužící po slávě a úspěchu a pokukující po jedné z místních děvčat... Všichni by byli rádi těmi nejlepšími, a proto se sejdou u sensei nebo-li hlavní postavy celého filmu, potažmo jeho vzniku.

Michael Jai White po x-té v roli ebenového kulturisty a highkick bosse a poprvé jako režisér. Tak nejprve režie. Myslím, že tuto úlohu zvládnul slušně, příběh je samozřejmě nijaký, o ten tu však nejde, jde tu o zápasy, tréninky a dynamiku především. Chtěl jsem vidět souboje v celých záběrech, bez "moderního" turbostřihu a kamerových vteřinových šmikefektů a to co jsem chtěl, jsem dostal. Zápasy vypadají přehledně, právě na střizích se šetří (ty prostřihy do hlediště se ale najdou), kamera zabírá oba fightery a neleze jim do až do prdele nebo se neklepe, jak kdyby kolem proběhlo stádo buvolů. Za tohle určitě palec nahoru. To, že příběh v podstatě neexistuje mi nijak nevadí, ale moc nemám jasno v motivacích jednotlivých postav, proč se rozhodli zrovna pro to (chtějí vyhrát Beatdown nebo spíš dosáhnout svých osobních cílů?? anebo chtějí jenom trénovat s nejlepším a zlepšit si fyzičku??) Nevím, prostě jdou za Jai Whitem a trénují s ním. A dostávají do těla.

Jai White zde totiž vypadá jako Nařachanec Drsný, obyčejné shyby ho nebaví, tak se v horní fázi shybu zastaví a posunuje se od jedné paže k druhé jako válec u psacího stroje. Dobrá frajeřinka. Schválně si to zkuste. Zvládáte?? A fakt s takovou lehkostí a bez křečí celého obličeje?? Asi ne co:) Svým svěřencům zadává nesnadné úkoly a prase by naporcoval i bosou nohou (další frajeřinka s boxovacím pytlem, kterému přechází hezký odkaz na první díl). Michael rovněž znovu předvede, že si brilantně vede i v nejrůznějších technikách bojových umění, kterému tentokrát pod nos přihrál hlavní choreograf Larnell Stovall. Jestli si říkáte, že jméno tohohle chlapíka začínáte slýchávat častěji a častěji, ujišťuju vás, že se nepletete a že je to jenom dobře, protože ten týpek fakt umí: fight MJW vs policisté obsahuje dva nebo tři nápadité a jedinečné momenty, které jsem zatím nikde jinde neviděl. Kop do břicha pravou a nastavení levého koleno přímo na hlavu padající fízla, neskutečný kop za tělem zády k dalšímu chlupatýmu a podmet pravou nohou s navazujícím taekwondovým kopem na klíční kost... Tohle jako jo, vážení! Stovall taktéž ukázal spoustu zajímavých technik z jiujitsu a nastínil pár drobných nuancí a prvků, která vypadají efektně a jistě jsou i efektivní.

MJW coby režisér se celou dobu poočku poohlíží po svém starším bráškovi, jeho postava chce tak trochu být Jeanem Roquaou, jenom si přidal drsnější look a jednání. Dalším společným místem je tělocvična, která v podstatě obsahuje stejné nářadí a náčiní, máme tu nastíněný souboj o děvče atd. Rozhodně mě to ale neuráží, bavil jsem se, jsem rád, že se MJW po strašně slabém Tactical Force sebral a že to vypadá jako slušný akční film. Ano, mohlo být více tréninků, více fightů jeden proti všem, více fyzična, ale to bych chtěl asi moc. Mohl to být taky velký průser alá poslední Seagalovky, Lundgrenovky a Austinovky.

Verdikt: slušných 70% a po delší době pěkný akční zážitek.

Pár slov o filmu Assassination Games

Jean Claude van Damme jako akční star 90. let minulého století pomalu vyhasíná. Od sebereflexního JCVD se ve svých filmech pokouší spíš o opravdové herecké řemeslo. Scott Adkins si v současnosti poctivě vybojoval titul Nejlepšího bijce akčních filmů (pravda, příliš konkurentů nemá) a tak je na jeho filmové počiny radost pohledět. Ernie Barbarash byl, je a pravděpodobně zůstane režisérem, jehož dítka se do jednoho vejdou do stejného pytle s označením Poloprůser. Jak dopadla vzájemná konfrontace všech tří??

Poloprůserově. Jak jinak. A vezmu to rychle. Jednobarevný filtr mi vizuál příliš nekazil. Co mi však vadí ukrutně, je strašná lacinost. Znovu a znovu to u posledních snímků bývalých akčních hvězd vídávám a definuju to jako nedůstojný element jejich kariéry. Proč to proboha vypadá tak ostudně?? Oprýskané baráky, hangáry, auta, atd. Poslední Seagalovky, Van Dammovky, Lundgenovky a Austinovky to postihlo snad kompletně. Rozpočet filmu 4 milióny dolarů. Katastrofa. Když na to nemám, tak to nenatáčím. Dobře, Van Dammův byt v bytě tu vypadá vcelku ucházejícně, ale stejně mi to nesmaže ten celkový dojem. Za tohle určitě procenta nahoru nepolezou.

Akce. Tak tady bych se nebál označit celý odstavec rovnou průserem. Málo akce, obyčejná akce, nudná akce. Nerozumím režisérovi. Když získám do filmu explozivní dynamit o síle jednoho Adkinse, tak mu sypu pod ruku jednoho komparzistu za druhým a hlavně mu řeknu, aby se na nich důmyslně vyřádil, zkrátka aby je likvidoval tak lahodícně, jak si jen oko diváka namlsaného undisputedovskými ekvilibristickými kousky, mohlo přát. Jenomže Ernie Barbarash není Isaac Florentine a Stanimir Stamatov není Larnell Stovall. Výsledkem budiž pár vteřin trvající fighty, obyčejné, všední. A co se týče Žán Klóda, tam jsme s kopy, roznožkami a otočkami skončili někdy před dvanácti lety, od té doby se zaměřujeme na bouchačky, nože a pokusy o skutečné herectví. Eh. Druhý vzájemný souboj (první v The Shepherd) skončil... fiaskem... žádné pořádné rány, žádné výskoky, finty, nic. Smutné.

Pár dobrých scén v rámci jednoduchého příběhu by se dalo najít, hodně jich působí jaksi neutrálně (nevím, jestli jsou myšleny vážně a třeba motivačně nebo se jim mám spíš smát), několikrát se jeví film i drsně, hlavní záporák jedná tvrdě, avšak opravdovým soupeřem v boji zdaleka není. Chyběl mi tu někdo takový jako byl třeba Bolo Young nebo Peter Malota ve Dvojitém zásahu, nějací osobní bodyguardi, co se umějí rvát. Hergot, vždyť tu měl Barbarash Van Damma a Adkinse, tak proč jim nesehnal odpovídající soupeře?? Nechápu.

U mě nedobrý. U mě naprostý průměr. Je to lepší než poslední Seagalovky nebo Lundgrenovky, ale pořád daleko za dnešními možnostmi slušného akčního filmu. Jasně, nečekám nic ve stylu Smrtonosné pasti, ale chtěl bych vidět něco ve stylu Přepadení v Pacifiku nebo již zmíněného Dvojitého zásahu. Kde je těmhle skvostům konec, přátelé...

Co plánuje Scott Adkins??

Po Undisputed 3 je definitivně jisté, že "Šílený Brit" zcela jistě obrodil akční žánr ve smyslu fyzické připravenosti a bojových dovedností. Jeho soupeři nemohou nikdy s přesností určit, odkud přijde další kop nebo rána. A už dávno neplatí, že přitom musí stát alespoň jednou nohou na zemi. Adkins předvedl, že vystřelovat kopy lze z každé pozice, ať už se jedná o výskok, otočku, po inkasované ráně, vleže, zády k soupěři. Prostě odevšad. Když k tomu připočteme ještě ohromné množství akrobatických prvků a jejich variací, výsledkem jest imponující šrotovací mašina s podkožním tukem na 10%, svalovým objemem slušného kulturisty a pohyblivostí gymnastického šampióna v prostných.

Jak jsem uváděl výše, v širokou známost vešel až díky druhému a třetímu dílu série Undisputed, kde ztvárnil postavu Yuriho "The most complete fighter in the world" Boyky. Dle mého se jedná o naprosto skvělou arénovku, která funguje dobře i v neakčních pasážích. To, že Scott Adkins nezahálí, dokumentuje fakt, že má rozpracovány hned 4 projekty, které teď postupně rozeberu.

V podstatě připravený k vyplutí je snímek Assassination Games (pracovní název The Weapon), ve kterém se Adkins střetne rovnou s "Boulí z Belgie". Ano, Jean Claude pořád ještě točí. Boule mu roste, přibylo pár jizev na srdečním svalu a cigaretu prej dá na dvě potáhnutí, filmová rachota ho ale pořád ještě drží a tak jej i nadále budeme vídávat. A skoro pokaždé po boku Adkinse (viz dál). Ale zpátky k filmu. Takže máme dva profíky na likvidaci lidí, jednoho ostrostřelce a jednoho specialistu na boj s nožem. Tipuju to na jeden společný cíl a pak souboj kdo z koho. Pokud se mě snažil režisér Ernie Barbarash nalákat nedávnou upoutávkou, tak se mu to zatím moc nepovedlo, proč tolik zpomalovaček, proč špatná kamera, žádný extra pohybový prvek od Adkinse, takže nevím, nevím. Trochu naděje vkládám do koordinátora bojových scén, kterým je Stanimir Stamatov (Ninja, Ninja assassin, Postradatelní - hrál Stallonova doubla). Na druhou stranu mě mírně děsí rozpočet 4 milióny dolarů, to věru není ani na pořádnej výbuch. Index očekávání: 5/10.

Dále tu máme horor Re-Kill režiséra Valeriho Mileva, který by měl být jeho debutem. Tomuto počinu nedávám přílišné ambice a také se na něj těším ze všech nejmíň. Akční scény vytvářel Dian Hristov, kromě Scotta se zde bude pohybovat Bruce Payne, béčkař z Přepadení ve vzduchu nebo céčkař z Dračího doupěte. Děj bych ani snad neřešil, pravděpodobně půjde o nějakou nákazu, která velké procento lidí vyhubí nebo přemění na nějaké mutanty. Index očekávání: 3/10.

Asi nejvíc mě z nadcházejícím Adkinsových filmů zajímá čtvrtý díl vyčpělé akční série Univerzální voják, tentokráte s podtitulem New Dimension. Jednička byla nejlepší, protože se nejlépe vydařila konfrontace univerzálních jednotek Van Damme a Lundgren na opačných stranách barikády. Byl to, řekl bych, typický akční film 90. let, který měl vše, co si divák, který třikrát týdně drtí v posilce bicáky, mohl přát. Dvojka byla průser. Van Dammovými protivníky se stali superpočítač v podobě Michaela Jai Whitea a wrestlingový kolos Bill Goldberg. Film byl strašlivě sterilní, prázdný, akce nesmyslná, nelogická. Třetí díl se jevil o krapet lepší, vrátil se seržant Scott, coby Dolph Lundgren, jenže zub času jemu i Belgičanovi začal vyrývat do tváří hodně hluboké vrásky a tak to nebylo ani tak akční, jak bych čekal, spíše jakási naháněčka skrz neuvěřitelně levné ex- a interiéry. No a co díl čtvrtý?? Jedna dobrá zpráva. Bude Scott Adkins. Vrací se režisér John Hyams, Dolph Lundgren i Andrei Arlovski. A mám ještě jednu dosti důležitou informaci, která by mohla celý film pozvednout a to je jméno člověka, který se stará o to, aby akční scény, myšleno fyzické střety, vypadaly co nejpůsobivěji - a není jím nikdo jiný než současné eso Larnell Stovall. Takže čekám dobrou podívanou. Index očekávání: 7/10.

Posledním filmem, který dnes jenom naťuknu, je snímek Hijacked režiséra Brandona Nutta, ve kterém se kromě Adkinse mají objevit: Dominic Purcell, Vinnie Jones nebo Randy Couture. Takže sestavička luxusní, slibující výrazné výměny názorů. Index očekávání: 6/10.

Co plánuje Michael Jai White??

O tom, že MJW je ranař každým coulem, jsme se přesvědčili všichni mnohokrát. Naposledy se výrazněji prosadil ve snímku Blood and Bone, kde sice vypadá jako kombajn potažený kůží, ale film a hlavně bojové scény neoplývaly takovým fyzičnem, na jaké jsem si zvyknul v druhém a třetím díle Undisputed. To vypadá jako úplně jiná liga. Blood and Bone bych přirovnal k nějakému ukázkovému promo videu, kde všechny souboje jsou jen naoko, připravené, secvičené a nefyzické. Ale to je minulost.

V roce 2011 by se nám měl MJW představit hned v několika filmech, z nichž blíže představím tyto dva: Tactical Force (též Hangar 14) režiséra Adamo P. Cultrana bude pojednávat o taktickém týmu SWAT, který se ocitne uprostřed vřavy dvou znepřítelených gangů. Vedle MJW si zahraje, a druhým tahákem filmu jest, stodevadesáticentimetrové hovado Steve Austin, ve světě wrestlingovým světel známý spíše pod přezdívkou Stone Cold. Pokud budou oba stát na opačných stranách barikád, tak to slibuje hodně zajímavý souboj, který by se mohl v rukách akčního choreografa Bretta Chana proměnit v zapamatovatelnou záležitost. Rozpočet se vyšplhal na 8.5 miliónů dolarů, tak by to snad mohlo být i koukatelné z hlediska exteriérů, kulis a výbuchů. Uvidíme. Index očekávání: 7/10

Druhým filmem, u kterého se na chvíli zastavíme, je pokračování slušného akčního snímku Never back down. Jednička vystavěla šablonovitý příběh, jenže jej okořenila sympatickým hlavním hrdinou, zajímavými tréninkovými ukázkami, dobrým záporákem, cool hudbou a také nabušeným Jeanem Rockem. kterého ztvárnil výborný Djimon Hounson. Tahákem druhého dílu by měl být tedy samozřejmě MJW, který už v traileru http://www.youtube.com/watch?v=nIPPZm6wQPg ukázal, že bude na co se koukat. MMA tréninky, kopy s plochou dráhou letu, capoeira, Scottie Epstein, Larnell Stovall (bojový choreograf) v nejlepším rozpoložení (Undisputed 3 je jeho práce)... Asi není potřeba dodávat nic víc... snad jen Index očekávání: 8/10