sobota 10. září 2011

Kardiovaskulární trhavina jménem crossfit!

Máte pocit, že jste v kondici?? Že Vám při Cooperově testu nestačí tabulky?? Že zvládnete v kuse 15 shybů na hrazdě širokým úchopem?? A už jste někdy zkusili spojit sílu a vytrvalost do jednoho velkého kolotoče?? Pokud ne, tak Vám teď představuji crossfitový trénink.



Nedávno mě kamarád vzal na jeden takový okruh, kterému se v crossfitu říká "zahřátí". Dobrý, pomyslel jsem si, tak se asi rozběháme trochu, uděláme pár kliků a dřepů. Kondičku nemám úplně nejhorší, za 12 minut uběhnu asi 2,6 km, na hrazdě těch 15, 16 shybů najednou nasekám, tak jsem si ani tak nepřipouštěl, že by z toho mohlo vylézt něco, co by mě mohlo nějak výrazněji utlumit. Cédéčko Green Dayů se točilo ostošest v přehrávači a my začali. "Vem si rukavice a jedeš minutu box do pytle, pak se hned položíš na zem, hodíš si nohy kolem stojanu od pytle (máme ve fitku ten pytel na fitbox, má kruhovou širokou základnu, dají se na něj dobře položit nohy) a jdeš 20 sed lehů a nahoře vždycky oběma rukama bouchneš do pytle. Jakmile skončíš, sundaváš si rukavice a nasekáš 20 angličáků a hned pak si vezmeš švihadlo a dáš minutu přeskoků. Pak je teprve pauza a to přesně 1 minuta. Celé se to opakuje třikrát. Ok??" ... "Ok," říkám, navlékám si boxovací rukavice a začíná mi bejt jasný, že i když se cviky necvičí s žádnou dodatkovou zátěží, bude to asi docela hustý.



Stopky se pouští, začínám řezat do pytle, kterej lítá sem a tam. Každý úder jde s výdechem, jak mě to učil Jean Roqua (Never Back Down), takže se ani moc nezadýchávám, minuta končí, naposledy vypálím pecku a už mažu na zem, nohy položit kolem pytle a 20 sed lehů. Pohoda, břicho skoro necítím, rychle vstávám a jde se na angličáky. Prvních 5 nebo 7 jde docela dobře, u desátého začínám trochu cítit ramena a dochází mi dech. Patnáctý a kromě ramen vnímám i stehna,v nichž se postupně hromadí kyselina mléčná. Dodělám dvacítku, sotva si stoupám a mám vzít do ruky švihadlo. Prvních pár desítek přeskoků dobrý, od šedesátýho tuhnou ramena, nohy a dýchání se mění v nekontrolované výrážení vzduchu z plic. "To je ta minuta tak dlouhá??" kleju v duchu, když v tom kámoš zařve: "Minuta, stop!". Házím švihadlo na zem a letím pro kelímek s vodou. "Máš 20 vteřin," uslyším, když se vracím od vodovodu a tak se mi klepou ruce, že se vody vylývá z kelímku střídavě na jednu a druhou stranu. Navleču si boxerky a začínám druhé kolečko. Intenzita úderů poklesla tak o 50%, ramena pálí jako čert, tepovka musí být někde na 180 za minutu, síla je ta tam. "Minuta, pojď na zem", hlásí kámoš a já se začínám proklínat, do čeho že sem se to nechal ukecat...



Celé druhé kolečko mi trvalo asi o minutu a půl déle než to první, angličáky jsem si musel rozdělit asi do tří série a švihadlo jsem přeskakoval už jen tak automaticky, bezmyšlenkovitě. Následná minutová pauza se zdála býti vteřinou, třetí kolečko jsem chtěl snad třicetkrát ukončit, ale kámoš mi to nedovolil, prostě jsem to musel odjet. Po posledním překsoku jsem se zřítil na zem, kde jsem následující čtyři minuty bez hnutí ležel. Celkem mi crossfitové "zahřátí" trvalo 18 minut 33 vteřin a pozor: teď mělo přijít teprve opravdové posilování: 4 stanoviště, tři kolečka, počet opakování 15, 10, 5 s minutovou pauzou. Do tohoto jsem tehdy nešel, neměl jsem na to prostě.



Dnes, po asi měsíčním tréninku (3krát týdně), zvládnu úvodní "zahřátí" za 15 minut 58 vteřin, mám toho pořád plný kecky, ale už to ustojím, nemusím se potom plazit půl hodiny po zemi. Už jezdím i posilovací část, většinou mrtvé tahy, pozdvihy s kettlebelly, přednosy nohou, kliky na bradlech, výpady s činkami a spoustu dalších. Různě to střídám, aby si tělo nemohlo zvyknout na nějakou sestavu. Je to masakr, ale zlepšení jsou rychle patrná. Takže jestli chcete vědět, jak jste opravdu na tom, vyzkoušejte si crossfit. Doporučuji před začátkem tohoto typu tréninku návštěvu u praktického lékaře a nechat si udělat základní lékařské vyšetření (tep, tlak, dýchání, třeba i zátěžový test, VO2max, apod.)



Jo a ještě jedno vyrování: minimálně hodinu a půl před tímto cvičením nic nejezte, jinak se víc než v tělocvičně budete zdržovat na toaletě...

pátek 9. září 2011

Chilský bomberman Marko Zaror

To víte, že Chile už má taky svoji atomovou bombu?? A že se taky vznese do vzduchu a v místě dopadu maže lidi z povrchu zemského?? Oproti jiným jaderným zbraním má ale jednu výhodu, neuniká z ní radiace. Onou destrukční jednotkou je totiž člověk - konkrétně Marko Zaror.


Nebudu teď zdlouhavě popisovat, kdy, kde se Marko narodil, kolik vážil a jak dlouho trval porod, to si stejně nikdo nepamatuje a není to podstatné. Důležité je to, že se jedná o jednu z novodobých akčních ikon, která vykopla z ringu samotného Scotta Adkinse. Ano, Undisputed 3 byl první film, kde jsem chilského Supermana viděl v akci. Kdo nezná třetí Undisputed, ptá se teď možná, proč že Supermana... kdo snímek shlédl, asi si teď pomyslí, že i když Superman umí derotovat zeměkouli, od Zarora by dostal rychtu do pěti vteřin...


Ten chlápek je ukrutně rychlej! Mook yan jong (pomůcka pro trénink bojových umění wing-tsun) od něj nakoupí klidně 12 ran do tří vteřin, to je fakt brutální kadence úderů. Vzhledem k tomu, že Markova postava není úplně malá (184 cm), musí jeho paže překonávat k soupeři poměrně značnou vzdálenost, i tak ale je ta rychlost úděsná. Další charakteristický prvek Zarorova projevu má na svědomí jeho neuvěřitelně výkonné statokinetické ústředí, které mu umožňuje vystřelovat kopy, kterým předchází nejrůznější ekvilibristické kousky. Mortal con patada, mortal sutado rotado a desítky dalších salt s otočkami, vruty a rotacemi, kdy se jeho tělo vyšroubuje metr a půl nad zem, dvakrát se otočí kolem vertikální a jednou kolem horizontální osy těla a před dopadem natáhne svoji dlouhou nohu a patní kostí rozdrtí čelist protivníkovi. Na toto je radost pohledět.


Marko prošel jistě tréninkem mnoha bojových umění, z těch známějších jsou v jeho pohybech čitelná: taekwondo, karate, jiujitsu, capoeira, wing tsun, kobudo. Aplikovaná do praxe činí z Marka totální demoliční četu v jedné osobě. A začínají si jej všímat i filmaři, i když cesta za významnou akční rolí (Raul Quinones v Undisputed 3) vedla přes body double The Rocka v The Rundown nebo filmařsky nezvládnuté snímky jako je Mirageman nebo Kiltro. Ačkoliv i tam prokazoval velkou dávku bojového talentu, koukat na zmíněné výtvory podruhé by se dalo definovat jako pokus o sebevraždu. Markovi zcela sednula až ona zmíněná postava kolumbijského rváče v Neporazitelném. Pokud by se měl objevit i v plánovaném čtvrtém díle, vyrábím si ihned kalendář a začínám škrtat dny do premiéry, tak jak jsem to kdysi dělal od prvního prosince do Štědrého dne.


A co Vy?? Jaký máte názor na Marka Zarora??