Obecně nemám s cestováním vlakem příliš dobré zkušenosti. Když pominu stále se zdražující jízdné, pořád tu jsou pravidelná mnohaminutová zpoždění, příšerný skřípot brzd, přetopená nebo naopak úplně studená kupé. Jedno ale říct můžu: do mezinárodního expresu na trase Ženeva - Stockholm bych nenastoupil za žádnou cenu, ani kdyby mi lístek zaplatil samotný James Watt, ani kdyby se vlak pohyboval téměř neslyšně a ani kdyby v mém akurátně vytopeném luxusním kupé ležela krásná Sophia Loren.
Přejezd Kassandra je katastrofické drama, v němž sledujeme rychlík, který je infikován plicním morem. Dokud vlak nezastaví a lidé z něj nevystoupí, nehrozí světu žádná další pandemická morová rána. Tajná ústředí zastupovaná plukovníkem Mackenziem (Burt Lancaster) se rozhodnou zajistit, aby tedy z expresu už nikdy nikdo nevystoupil. V Norimberku jej hermeticky uzavřou, umístí do něj skupinu ozbrojenců a odkloní jej na trasu směřující do Polska. Cestujícím, kterých se postupně zmocňuje panika a strach, je oznámeno, že vlak míří do bývalého válečného tábora, kde budou všichni umístěni do karantény, do té doby, než se podaří situaci vyřešit, resp. najít lék. Jenomže Mackenzie počítá s trochu jinou variantou - dobře ví, že na území Polska se nachází starý a velmi dlouho nepoužívaný most, a tajně doufá, že právě na přejezdu Cassandra bude nenadálý případ s morem vyřešen. Je rozhodnut tedy obětovat 1000 cestujících, i když není obeznámen s tím, zda jsou nakaženi všichni??
George P. Cosmatos (Rambo 2, Tombstone) natočil v roce 1976 strhující film, ve kterém rozehrál impozatní hru v rovině ekologické a humánní. Na jedné straně snaha daný problém rychle a nenápadně vyřešit, i kdyby to mělo za následek tzv. civilní ztráty, na straně druhé dva tisíce vyplašených očí, které doufají, že se nastolená situace i vlak vrátí do původních kolejí a do své stanice nakonec dorazí, byť s nějakým zpožděním... Režisérovými nejvýraznějšími prostředky jsou: tehdejší herecká esa (Sophia Loren, Richard Harris, Ava Gardner), klaustrofobní prostory rychlíku, dramatická hudba Jerryho Goldsmithe a samozřejmě onen obávaný Cassandřin přejezd. Když se poprvé ze stoupající mlhy vyloupla silueta zchátralého obloukového mostu a zazněly úderné a neklidné hudební tóny, projela mnou mrazivá vlna od levého ucha k pravému kotníku a zpět. A podobných momentů, kdy jsou v záběru zrezivělé mostní fragmenty, servíruje Cosmatos požehnaně a pořád se u nich cítím stejně: ve vzpřimovačích páteře mě ledově mrazí.
Psychologický boj se nakonec zvrtne v jednoduchou akční jízdu, která občas zavání klišovitým okamžikem, vše je ale odpuštěno, když se před rozjetou lokomotivou zjeví nejtěžší překážka. Finále je nezapomenutelné, svým způsobem ohromně poutavé, a i když se nám dnes bude zdát možná nepříliš dobře "naaranžované", resp. technicky zvládnuté, patří určitě k vrcholům filmu. Přejezd Cassandra patří žánrově k nejlepším snímkům vůbec. Obsahuje mnoho skvělých atributů, a ačkoliv se stopáž přehoupne přes dvě hodiny, film nikdy nenudí, spíše diváka okouzlí a donutí o tom našem světě, našich prioritách, rozhodnutích a mezilidských vztazích trochu popřemýšlet.
Bleskové shrnutí:
90% Film je jako neřízená střela - ať už se prožene Vaší, Vaší nebo Vaší hlavou, všechny Vás strhne s sebou...
