pátek 26. srpna 2011

Pár slov o filmu Never Back Down 2

První Never Back Down mě před několika lety příjemně překvapil. Už od dob Rockyho mi v akčních filmech mocně učarovaly nejrůznější tréninkové metody a právě NBD mi jich nabídnul mnoho. V podstatě se jednalo o takový crossfitový mix boxování, vzpírání, bodybuildingu, jiujitsu a atletiky. A tak zatímco Rocky honil po dvoře slepice a tlačil nad hlavu vozík s lidskou zátěží, Sean Faris šplhal po laně, nadhazoval kettlebelly a vrhal do dálky cihly. Druhou věcí jsou pak samozřejmě zápasy a choreografie coby taková jejich vnitřní architektura. Jedničku si vzali na starost Damon Caro a Jonathan Eusebio a vytvořili spoustu zajímavých technik a přehlídek bojových umění. Celkově jsem byl s filmem spokojen a ocenil ho 70%


A v roce 2011 přichází pokračování s názvem Never Back Down 2 s podtitulem The Beatdown. Beatdown už známe z prvního dílu coby takový závěrečný turnaj několika fighterů, ve kterém placky vyhrávají jenom ti nejvšestranější bojovníci. A na tuto show se zde chystají hned čtyři hlavní postavy. Zack (Alex Meraz), trochu vejtaha, trochu playboy, metající horizontální vruty a střílící na své soky capoeiristické mea lua de compasso. Tim (Todd Duffee, 191 cm, 114 kg, nejrychlejší knockout ve federaci UFC za 0,7 vteřiny - ve filmu je to šikovně zmíněno), obrovitý kolos, co by rád pomohl své rodině. Justin (Scottie Epstein, 10th Planet Jiujitsu Assossiation, profesionální fighter MMA), který má konflikty s pouličními rváči a nakonec Mike (Dean Geyer, černý pás v karate), toužící po slávě a úspěchu a pokukující po jedné z místních děvčat... Všichni by byli rádi těmi nejlepšími, a proto se sejdou u sensei nebo-li hlavní postavy celého filmu, potažmo jeho vzniku.


Michael Jai White po x-té v roli ebenového kulturisty a highkick bosse a poprvé jako režisér. Tak nejprve režie. Myslím, že tuto úlohu zvládnul slušně, příběh je samozřejmě nijaký, o ten tu však nejde, jde tu o zápasy, tréninky a dynamiku především. Chtěl jsem vidět souboje v celých záběrech, bez "moderního" turbostřihu a kamerových vteřinových šmikefektů a to co jsem chtěl, jsem dostal. Zápasy vypadají přehledně, právě na střizích se šetří (ty prostřihy do hlediště se ale najdou), kamera zabírá oba fightery a neleze jim do až do prdele nebo se neklepe, jak kdyby kolem proběhlo stádo buvolů. Za tohle určitě palec nahoru. To, že příběh v podstatě neexistuje mi nijak nevadí, ale moc nemám jasno v motivacích jednotlivých postav, proč se rozhodli zrovna pro to (chtějí vyhrát Beatdown nebo spíš dosáhnout svých osobních cílů?? anebo chtějí jenom trénovat s nejlepším a zlepšit si fyzičku??) Nevím, prostě jdou za Jai Whitem a trénují s ním. A dostávají do těla.


Jai White zde totiž vypadá jako Nařachanec Drsný, obyčejné shyby ho nebaví, tak se v horní fázi shybu zastaví a posunuje se od jedné paže k druhé jako válec u psacího stroje. Dobrá frajeřinka. Schválně si to zkuste. Zvládáte?? A fakt s takovou lehkostí a bez křečí celého obličeje?? Asi ne co:) Svým svěřencům zadává nesnadné úkoly a prase by naporcoval i bosou nohou (další frajeřinka s boxovacím pytlem, kterému přechází hezký odkaz na první díl). Michael rovněž znovu předvede, že si brilantně vede i v nejrůznějších technikách bojových umění, kterému tentokrát pod nos přihrál hlavní choreograf Larnell Stovall. Jestli si říkáte, že jméno tohohle chlapíka začínáte slýchávat častěji a častěji, ujišťuju vás, že se nepletete a že je to jenom dobře, protože ten týpek fakt umí: fight MJW vs policisté obsahuje dva nebo tři nápadité a jedinečné momenty, které jsem zatím nikde jinde neviděl. Kop do břicha pravou a nastavení levého koleno přímo na hlavu padající fízla, neskutečný kop za tělem zády k dalšímu chlupatýmu a podmet pravou nohou s navazujícím taekwondovým kopem na klíční kost... Tohle jako jo, vážení! Stovall taktéž ukázal spoustu zajímavých technik z jiujitsu a nastínil pár drobných nuancí a prvků, která vypadají efektně a jistě jsou i efektivní.


MJW coby režisér se celou dobu poočku poohlíží po svém starším bráškovi, jeho postava chce tak trochu být Jeanem Roquaou, jenom si přidal drsnější look a jednání. Dalším společným místem je tělocvična, která v podstatě obsahuje stejné nářadí a náčiní, máme tu nastíněný souboj o děvče atd. Rozhodně mě to ale neuráží, bavil jsem se, jsem rád, že se MJW po strašně slabém Tactical Force sebral a že to vypadá jako slušný akční film. Ano, mohlo být více tréninků, více fightů jeden proti všem, více fyzična, ale to bych chtěl asi moc. Mohl to být taky velký průser alá poslední Seagalovky, Lundgrenovky a Austinovky.


Verdikt: slušných 70% a po delší době pěkný akční zážitek.

pondělí 8. srpna 2011

Pár slov o filmu Assassination Games

Jean Claude van Damme jako akční star 90. let minulého století pomalu vyhasíná. Od sebereflexního JCVD se ve svých filmech pokouší spíš o opravdové herecké řemeslo. Scott Adkins si v současnosti poctivě vybojoval titul Nejlepšího bijce akčních filmů (pravda, příliš konkurentů nemá) a tak je na jeho filmové počiny radost pohledět. Ernie Barbarash byl, je a pravděpodobně zůstane režisérem, jehož dítka se do jednoho vejdou do stejného pytle s označením Poloprůser. Jak dopadla vzájemná konfrontace všech tří??



Poloprůserově. Jak jinak. A vezmu to rychle. Jednobarevný filtr mi vizuál příliš nekazil. Co mi však vadí ukrutně, je strašná lacinost. Znovu a znovu to u posledních snímků bývalých akčních hvězd vídávám a definuju to jako nedůstojný element jejich kariéry. Proč to proboha vypadá tak ostudně?? Oprýskané baráky, hangáry, auta, atd. Poslední Seagalovky, Van Dammovky, Lundgenovky a Austinovky to postihlo snad kompletně. Rozpočet filmu 4 milióny dolarů. Katastrofa. Když na to nemám, tak to nenatáčím. Dobře, Van Dammův byt v bytě tu vypadá vcelku ucházejícně, ale stejně mi to nesmaže ten celkový dojem. Za tohle určitě procenta nahoru nepolezou.



Akce. Tak tady bych se nebál označit celý odstavec rovnou průserem. Málo akce, obyčejná akce, nudná akce. Nerozumím režisérovi. Když získám do filmu explozivní dynamit o síle jednoho Adkinse, tak mu sypu pod ruku jednoho komparzistu za druhým a hlavně mu řeknu, aby se na nich důmyslně vyřádil, zkrátka aby je likvidoval tak lahodícně, jak si jen oko diváka namlsaného undisputedovskými ekvilibristickými kousky, mohlo přát. Jenomže Ernie Barbarash není Isaac Florentine a Stanimir Stamatov není Larnell Stovall. Výsledkem budiž pár vteřin trvající fighty, obyčejné, všední. A co se týče Žán Klóda, tam jsme s kopy, roznožkami a otočkami skončili někdy před dvanácti lety, od té doby se zaměřujeme na bouchačky, nože a pokusy o skutečné herectví. Eh. Druhý vzájemný souboj (první v The Shepherd) skončil... fiaskem... žádné pořádné rány, žádné výskoky, finty, nic. Smutné.



Pár dobrých scén v rámci jednoduchého příběhu by se dalo najít, hodně jich působí jaksi neutrálně (nevím, jestli jsou myšleny vážně a třeba motivačně nebo se jim mám spíš smát), několikrát se jeví film i drsně, hlavní záporák jedná tvrdě, avšak opravdovým soupeřem v boji zdaleka není. Chyběl mi tu někdo takový jako byl třeba Bolo Young nebo Peter Malota ve Dvojitém zásahu, nějací osobní bodyguardi, co se umějí rvát. Hergot, vždyť tu měl Barbarash Van Damma a Adkinse, tak proč jim nesehnal odpovídající soupeře?? Nechápu.



U mě nedobrý. U mě naprostý průměr. Je to lepší než poslední Seagalovky nebo Lundgrenovky, ale pořád daleko za dnešními možnostmi slušného akčního filmu. Jasně, nečekám nic ve stylu Smrtonosné pasti, ale chtěl bych vidět něco ve stylu Přepadení v Pacifiku nebo již zmíněného Dvojitého zásahu. Kde je těmhle skvostům konec, přátelé...